Jan Černovický je 22letý student Masarykovy univerzity v oboru regenerace a sportovní výživa. Když zrovna potřebuje nějaké peníze, tak si zajde na brigádu, kde montuje střešní okna. Mezi jeho koníčky patří hudba, fitko a strávený čas s přítelkyní. Florbal začal hrát, když mu bylo sedm let. Přezdívají mu Houša a jen málo vyvolených ví, proč.
Jak se těšíš na působení v týmu TROOPERS?
„Nebudu kecat, ale na následující sezónu se těším opravdu hodně. S několika kluky z týmu se znám už od mládežnických kategorií ještě z Bulldogs Brno, a i díky tomu máme mezi sebou super vztahy i mimo sport jako takový. Nové prostředí = nová motivace? To je samo o sobě velká výzva, které jsem připraven čelit.“
Prozraď nám, jak se tvůj přestup zrealizoval?
„Bavili jsme se o tom už před posledním dohraným ročníkem 23/24, ale po dohodnuté spolupráci mezi mým mateřským klubem a Aligátory, jsem zamířil právě do Křenovic. Ve výsledku to bylo těžší rozhodování, než bych očekával. Furt bylo ve hře, že bych pokračoval v Aligátorech, ale následně jsem prohovořil s kamarády, kteří v TROOPERS už nějaký ten rok působí, a bylo jasno pro Moravany.“
V loňské sezoně jsi hrál národní ligu za Aligators Klobouky, se kterými jste ligu neudržely, co tehdy chybělo?
„Ano, to byla velice hořká tečka. Bylo toho více s čím jsme se potýkali v průběhu sezóny, asi jako hlavní důvody jsem viděl naši špatnou produktivitu a celkově mladý a nezkušený kádr, který nedokázal správně reagovat na nepříznivé vývoje jednotlivých utkaní.“
V sezoně jsi si připsal 23 bodů ve 25 zápasech, čím jiným dokážeš týmu přispět?
„Kecal bych když řeknu, že body mě úplně tak nezajímají, ale spíš se v posledních letech snažím týmu pomoci v soubojích a vybojovaných míčcích, z kterých následně pramení prostor pro vstřelení branky. Určitě bych se rád projevoval i bodově, s průměrem jednoho a více bodu na zápas.“
Střela tahem nebo příklepem?
„Příklepem“
Vyhrát Superligu z lavičky nebo být nejlepším střelcem týmu při postupu z národní ligy?
„Volil bych toho střelce při postupu z FNL a následně hrdě bojovat se stejným týmem mezi elitou. A třeba to pak i vyhrát, už z té lavičky. Jako starej pardál.“
